Na úvod uvedu pár čísel: odehráli jsme 20 utkání (bez play-up) s bilancí 13 výher, 6 proher a jednou jsme rupli na nájezdy. Skóre 125:109, 25 vyloučení za drobné přestupky. Po špatném rozjezdu do sezóny, kdy po dvou odehraných turnajích jsme se krčili u dna tabulky se třemi body, se dají tato čísla vyložit jako výborný výsledek. Některé turnaje jsme kvůli souběhu juniorky a mužské divize doslova lepili sestavu, v poli nakonec naskočilo 18 plejerů, v kase se protočili 4 brankáři. Pojďme od matematiky na hřiště. Líbila se mi celkově organizace hry, dodržování systému, výborná byla hra v oslabení (nejlepší v lize). Hráči byli disciplinovaní, rozhodčí naše Bengo pískali rádi. Co se nedařilo? Rezervy i přes relativně vysoký počet nastřílených branek byly v produktivitě, někteří hráči měli problémy v přepínání do obrany. V defenzivě občas hořelo „nabírání“ hráčů. Z mého pohledu jsme měli vždy kvalitnější první zápas, ve druhém hodně borců odcházelo fyzicky. Herně za nejpovedenější mač považuji s Vrchlabím (prohra 3:4 na nájezdy), „největší“ výhru i s ohledem na sestavu (ve vší úctě ke všem spoluhráčům) bych viděl v duelu s Dobruškou v Chlumci. Ostudu s Předměřicemi v posledním utkání v poměru 0:14 komentovat nebudu, tam se nedařilo vůbec nic. Konečné třetí místo a zisk bronzových medailí berme jako úspěch, kdo se na něm podílel?

Lukáš Svoboda – odchytal největší porci minut (třetí v lize), výkony opět pozvedl na vyšší level. Zdobí ho rychlé reakce, působí v kase velmi klidně, v kabině tiše, prostě gólman. Záda mu kryli Jan Kraus (3 duely), Matyáš Kopecký (2), Matěj Slavík (1) – výborné povahy, skvělí borci do party. Martin Procházka – zlepšil se, neremcá, když nehraje, týmový hráč. Gól mu přáli úplně všichni, kolikrát chybělo hrozně malinko. Líbí se mi na něm, jak se chová k dceři, jak o ní mluví. DJ na áčku, stíhal toho hodně. Marek Badzo – náš Bendží gólík také nedal, ale od toho tam není. Hodně se zlepšil a dál se zlepšovat bude, výborně koučovatelný. Když nabere rychlost a letí do rohu, bojíme se i my, spoluhráči :o) Daniel Valeš – návrat po těžkém zranění kolene zvládl s grácií. Logicky se šetřil, hrál však s přehledem. I když skoro nestřílí, fíka dal! Hodný, pokorný kluk, až bude 100% fit, poletí do áčka. Lukáš Urban – mladá krev, v sezóně odehrál nečekaně velký počet utkání. Hlava nahoře, hokejová klička do bekhendu, podpora ofenzivy. Potenciál v něm dřímá, příští rok ještě věkem junior. Vladimír Brendl – pan doktor florbal miluje, ale kvůli práci úplně nestíhá. Hodně přemýšlivý, nejlepší zápasy však hraje právě, když na nic nemyslí :o) Vláďa je týmový borec, mám ho rád, nejlepší sezóny ho určitě ještě čekají. Michal Zikmund – zdravotní stav mu komplikoval sezónu, když nastoupí, mám pro něj jediné slovo – střelec. Ochotný hodný borec, kterému se splnil sen – zahrál si v lajně se synem. Jakub Houžvička – myslím, že poprvé jsem s ním hrál v lajně v roce 2004. A od té doby se nic u něj nezměnilo, fantastický kondičně, mrtě rychlá střela, výborná povaha. Skvělý do party, neustále pozitivní. Škoda, že nestihl více než 9 duelů. Úžasný táta. Tomáš Houška – kam ho postavíš, tam hraje, našel se však na beku. Kluk do kombinace i nepohody. Umí schovat střelu, rád sportuje a nerad prohrává. Takhle jednou na tenisové hale…:o) Antonín Zikmund – Tonda všechny překvapil, prvním rokem juniorem a hned začal řádit v mužích. Roste florbalově, to vidíme všichni, mě se líbí i jeho povahový růst. Technik, rychlost, výborná střela, přepínání do defenzivy také umí. Potřebuje zesílit, to přijde s věkem. Z mého pohledu pokorný syn, zeptám se na toto Michala. Adam Florian – dostal minuty a prostor v áčku, výkonnostně vylétl na level, kde ho chceme. Tedy téměř. Ještě se bude zlepšovat. Ultra rychlý mladý muž, který přebírá roli lídra týmu. Letos mě hodně bavil, mám ho rád jako spoluhráče i jako člověka. Asi i dceru bych mu dal jednou za ženu :o) Jiří Janatka – jediný odehrál všechny zápasy, pravák, táhne ho to pořád do útoku. Zlepšil se, někdy mi však přijde na hřišti neviditelný. Přiznám se, že ho moc neznám, snad mě někdy pozve na pivo. Petr Kryl – kanonýr, letí nahoru. Více trénuje a je to vidět. Patent by si mohl nechat na střelu z otočky na středu. Parťák do kabiny, vymýšlí blbinky a navíc je pořád hodně mladý, bude se dále zlepšovat. Tomáš Ouhrabka – sporťák, na hale by byl nejraději 24/7 a nemusí jít jen o florbal. Z mého pohledu nejlepší ofenzivní hráč soutěže, mistr světa ve hře v oslabení. Má jičínské srdíčko a nejen za toto ho mám moc rád. Těším se na další sezóny v jeho podání, bude se dále zlepšovat. Martin Petrgál – Sám o sobě? Tak jo, dřevák, spalovač, univerzál. Mám rád rodinu, sport, spoluhráče a pivo. Pár mačů odehráli také Vojtěch Plecháč (3), Saša Peyter (4), Ondřej Hadač (4), Vojtěch Sobotka (3). Jako součást Benga beru také lidi okolo (manželé Jeřábkovi, manželé Ouhrabkovi, Bobeš Plíšek, Deny Lenfeld). Vám všem děkuji za uplynulou sezónu, na tu další trénujte více :o)) Petroš

KANADSKÉ BODOVÁNÍ SOUTĚŽE