Jelikož články skoro nikdo nečte a už vůbec ne do konce, hned v úvodu poděkuji všem trenérům! Hlavně za jejich obětování „dovolenkového“ času na úkor FBK Jičín. Dále moc díky všem neskutečným fanouškům, kteří podporovali BU18, bylo to moc fajn! Nyní se podíváme na jednotlivé týmy. Vlajkovou lodí klubu na tomto turnaji byli junioři, alias již zmíněná kategorie BU18. V minulém ročníku „chytli“ v osmifinále mega favorita z Tatranu, i přes skvělou hru byl soupeř nad naše síly a dokráčel pro titul. Letos los? Inzerovaná skupina smrti s vicemistrem 2025 Chur United, bronzovou Spartou a juniorským nároďákem Rakouska… (i přes tento los jsem klukům věřil a říkal jim, že si jdeme pro medaile - pozn. trenéra a autora). Avšak nejen toto uskupení vyjadřovalo sílu celků na turnaji, kromě zahraničních borců tam měla zastoupení skoro celá CE Extraliga juniorů. Jak to vypadalo na hřišti? Švýcarský Chur na nás vlétl a hned v deváté sekundě skóroval. Jejich tlak a vysoký pres trval tak 6 minut, naši borci následně začali hru vyrovnávat. Těsně před poločasem pak srovnali i skóre, branku vstřelil Ondra „Hady“ Hadač. V druhém dějství bylo FBK lepší, což podtrhlo brankami a odskokem na 3:1. Pro experty překvapivé, ale rozhodně zasloužené vítězství. Už v tomto mači se rodila hvězda turnaje jménem Štěpán Vích. Duel se Spartou byl víceméně podobný, protivník lepší v úvodu, slepené góly na 2:0. Oplatili jsme stejně, remíza 2:2 slušela oběma. Asi více šancí měla Praha, na druhou stranu kluci také dost příležitostí zahodili. Druhý den čekal juniorský národní tým Rakouska. Nikdo nechtěl kalkulovat, jaký výsledek a z jakého místa by byl postup „lepší“. Hráči nepředvedli optimální výkon, první poločas jakoby prospali. Red Eagles šli do dvoubrankového vedení, Jičín se dostával do tlaku v poslední fázi utkání, vyrovnat se však nepodařilo. Prohra 1:2 znamenala postup ze druhého místa a v pavouku SKV - Sokol Královské Vinohrady ve florbalovém chrámu s názvem UNYP aréna. Vau, to byl mač! Borci #makamespolu do něj nastoupili v pozměněné sestavě, čelili velké kvalitě. Postupně si zvykali na vysoké tempo hry, akceptovali ho, soupeři se vyrovnali výkonem i skórem. Stav 2:2 byl od devatenácté minuty, zápas pomalu mířil k nájezdové loterii. Šest sekund před koncem však vítězný gól vsítil celek z města pohádky a probil se do osmifinále. V něm čekal Red Bull, mix kluků z různých výběrů. První dějství předvedli jičínští hráči neskutečný florbal. Šance střídala šanci, byla jen otázka času, kdy soupeř povolí. Vedení 2:0 mohlo být ještě vyšší, ale museli jsme divákům ukázat, že umíme šance dost pálit. Silná podpora v hledišti v hale Jižní Město klukům dávala síly, které asi začaly v posledních minutách ubývat. Protivník převzal iniciativu, kolikrát však zakroutil hlavou, co to je v kase za zeď? Ano, Štěpán držel spoluhráče a Redbuláky deptal. Udržel čisté konto a tým slavil zasloužený postup do čtvrtfinále. To se hrálo 2x20 minut (do této fáze turnaje 2x15) a soupeř? Aby té kvality nebylo málo - lotyšský juniorský nároďák. Tady nebylo o čem od prvních minut, Red Latvia hrála o level jinde. Určitě jim hodně pomohla ve fyzických parametrech šířka kádru (měli 4 lajny, my 2), když během turnaje mohli rozložit lépe síly. No a florbalové dovednosti měli - no na úrovni nároďáku. Jičín se samozřejmě nevzdal, po poločasovém skóre 0:2 cinkla lotyšská konstrukce, kluci dřeli do posledních sekund, zkusili i hru bez brankáře. Soupeř však byl lepší a vyhrál 5:1. Nakonec si došel pro titul v celém turnaji. (Nejen) hráčům FBK se draly do očí slzy. Mediale byla blízko a zároveň daleko. V této nejtěžší mládežnické kategorii nakonec konečné dělené 5. místo (se Spartou, Ostravou a Churem) v konkurenci 37 mančaftů doceníme všichni nejspíše později. Šlo o poslední účast na Prague Games této úžasné party, která předvedla vlastně co? Že vášeň ke hře, florbal srdcem, ego ve prospěch týmu je vlastně více, než florbalové sklils. Byl to, oprava - JE TO VELKÝ TÝM! (životní výhra na hřišti kluky ještě čeká, o tom jsem přesvědčený - pozn. autora). Ještě než si představíme úžasné mladé borce BU18, rychle nakoukneme k ostatním našim zástupcům. Mláďata BU13 byla jasně nejmladším týmem ve své kategorii, kluci jeli hlavně nasávat atmosféru mezinárodního turnaje, „čuchnout“ si k elitnímu florbalu. Bohužel vyfasovali skupinu „smrti“, hegemon Tatran Střešovice vyhrál, švýcarský Marlins došel do semifinále, lotyšské FBK Baloži vypadlo ve čtvrtfinále. Integrovali se jako fanoušci k juniorům, fandili neskutečně! Dívky GU16 se prezentovaly velmi sympatickými výkony, výsledkově mrzely 3 velmi těsné porážky o 1 branku (se švédskou Onsalou 2:3, švýcarským Zugem 4:5, švédským Växjö 3:4). Postup do osmifinále a v něm konečná s Tatranem Střešovice bylo asi maximem pro tento velmi mladý tým. Dorostenci BU16 - tady se turnaj vůbec nepovedl, obrovské zklamání, více nemá cenu psát.  Celá výprava 56 lidí našla opět zázemí v TOP HOTELU Praha, na a z Turnaje nás dopravila firma AD Zikmund - děkujeme. A moc díky všem rodičům, kteří nás jezdili podporovat! V neposlední řadě velké díky pořadatelům za zmáčknutí takto masivní akce, klobouk dolů! A na závěr stručné představení juniorského úspěchu: Štěpán Vích - pokud by se volil nejužitečnější hráč turnaje, byl by to jasně ON! Výkony neuvěřitelné, ani jeden inkasovaný gól si nemůže vyčítat. Věkově teprve prvním rokem junior, pro tým neskutečnou oporou. Vojtěch Linhart - kapitán, srdce týmu. Hotový hráč, který sám na sebe je velmi přísný. V minulosti se o něm psalo, že roste v lídra. Neroste, už jím je. Karel Burian - zranění před turnajem neumožnilo Karlovi vůbec trénovat, do prvního zápasu šel „zkusit“ rozcvičku. Pak nechyběl ani minutu, pečlivý a důsledný v defenzivě, výborně organizuje spoluhráče. Ondřej Valenta - jako vždy nenápadný, ale platný. V soubojích s o 20 kg těžšími borci byl v pohodě. Četl více hru, několikrát byl v zajímavé ofenzivní pozici. Zlepšuje se. Dan Kurka - v dorostu více podporoval útok, tvořil hru. Ano, tady to bylo o level až dva rychlejší, ale adaptoval se. Pomohli mu tréninky s muži, jde rychle výkonnostně nahoru. Michal Kopecký - druhý kápo, bojovník, emoce, skvělý v zisku míčku. Opět ukazoval svou originální protisměrnou kličku, asi bychom ji mohli nazvat „majčičku“. Pokud bude trénovat, bude TOP hráč i v mužích. Jakub Chałupa - dříč, nevypustí ani sekundu pobytu na hřišti. Univerzální, je mu jedno, kde hraje. Ožil však s přesunem na hrot, obrovsky týmový a bude se dále zlepšovat. František Novotný - nebyl v komfortní zóně, pro tým však bojoval. Po změnách v sestavě přinesl oživení do druhé lajny, sedlo si to. Začal pracovat s větším prostorem, nebál se rozehrávat pod tlakem. Ondřej Hadač - začal na sobě více pracovat a odměnou mu byly parádní výkony na PG. Jezdil jako pila, hrál srdcem. Byl u důležitých momentů, jen tak dál. Albert Veselý - velký univerzál, zahrál si na všech postech, jen Štěpán do branky ho nepustil. Sedla mu v sestavě nižší pozice, makal, „žral“ palubovku každé střídání. Odehrál výborný turnaj. Tobiáš Kvapil - příjemné překvapení posledních měsíců, zlepšující výkonnost potvrdil i na PG. Po 2 duelech se stěhoval do první brázdy, ale neřešil, kde s kým hraje. Jediný pravák v týmu, benjamínek, bude skvělý hráč. Jakub Šmíd - chtěl jet na turnaj s týmem v pozici náhradníka. Svou roli splnil nad plán, zahrál si také nad plán a rozhodně nezklamal. Na turnaj ho dostala píle, fajn povaha, napojení na tým. Jen tak dál. Celému týmu pak náleží velké poděkování za reprezentaci klubu, města Jičína a vlastně celého našeho regionu. Borci díky moc za skvělou jízdu, hlavně na sobě pracujte stále dál, více, však víte - MAKEJTE hlavně SPOLU! Dočetl někdo až sem? V tom případě nebojte, končíme. Užívejte léto, pro hráče od pondělí začíná individuální blok letní přípravy, aby byli nachystaní na soustředění a sezonu. #makamespolu